Verdikt je nepravomocný, žalobkyně se odvolala ke krajskému soudu. Dva z obviněných si ponechali lhůtu na rozmyšlenou. "Doufám, že média konečně pochopila, na čí straně je pravda. Jsme seriózní obchodní společnost a sběratelé," prohlásil po zprošťujícím rozsudku Šimon. Nevyloučil, že obraz, který je nyní v držení státu, koupí a za pár měsíců představí na "fantastické vernisáži".
Původní majitelka Mlada Filípková verdikt označila za tragédii. Olejomalbu, kterou její rodina vlastnila 60 let, chce získat zpět podáním určovací žaloby. Soudkyně Ivana Doubková uvedla, že trestní řízení nemohlo vyřešit vlastnictví obrazu. Posudek Národní galerie ale podle ní prokázal, že v kauze nešlo o autorskou kopii, jak naznačovala obhajoba. Běhunčíkův obraz je podle soudkyně tím, který byl odcizen původním majitelům.
"Nechápu, jak někdo může odkupovat práva ke kradené věci. Kradená věc je pro mě kradená věc," řekla k počínání obžalovaných Filípková, jejíž rodině byl obraz odcizen v roce 1992. Zloděj ho před zatčením stihl prodat a v roce 1996 se přes překupníky dostal k Běhunčíkovi. Ten ho podle soudu koupil od starožitníka za 3,5 milionu korun v dobré víře, že nebyl nikomu odcizen, a uplynula tříletá doba pro takzvané vydržení. Plátno neskrýval, ale chlubil se jím, což u soudu potvrdil i herec a výtvarník Jan Kanyza. Podle soudu to svědčí o tom, že Běhunčík neměl pochybnosti o původu díla.
Běhunčík, jehož u hlavního líčení zastupoval advokát, se v roce 2006 rozhodl přestěhovat na Kypr a obraz chtěl prodat. Požádal svého známého Filipa, aby pro něj za provizi sehnal kupce. Filip do věci zaangažoval sběratele a obchodníka s uměním Šimona, jenž údajně plánoval, že obraz pořídí pro sebe. Obžalovaní ale později zjistili, že může jít o dílo, které bylo ukradeno Filípkové. Podle státní zástupkyně chtěli dohodou s Filípkovou zastřít původ obrazu a za úplatu dosáhnout stavu, který neodpovídá skutečnosti. Jejich chování by se podle žalobkyně dalo označit i za vydírání nebo lichvu.
Obžalovaní tvrdili, že chtěli rodině původní majitelky pomoci. Nabízeli ji nejdříve dva miliony a poté 1,8 milionu korun. V návrhu "morálního vyrovnání" se i zavázali, že Filípkové zaplatí deset procent z případného dalšího prodeje obrazu.
Ona však nechtěla peníze, ale stopu vedoucí k ukradenému obrazu. "Má pro nás obrovskou citovou hodnotu, byl to svatební dar mé mamince od jejího bratra doktora Ivana Sekaniny, který zemřel v koncentračním táboře," uvedla Filípková. "Od dětství se obraz s námi stěhoval po všech štacích. Byli jsme rozhodnuti, kdybychom to vyhráli, dát ho do galerie," řekla.
Sekanina byl osobním přítelem surrealistické malířky a měl od ní dva obrazy. "Oba skončily stejně. Nám byl ukraden, jemu byl ukraden, když ho zatklo gestapo," řekla Filípková.
Rodině ukradl obraz mladík ze sousedství. Byl odsouzen k pěti letům, polovina trestu mu byla za dobré chování odpuštěna. Škodu, kterou soud tehdy vyčíslil na 601.000 korun, má Filípkové splácet. "Probíhá to po kapkách... Samozřejmě to dosud splacené není. Pokud by i něco platil, je to naprosto někde v devalvaci," dodala Filípková.
zdroj: ČTK
